Mezibankovní poplatek, poplatky karetních společností a marže acquirera: co přesně platíte

Poplatek obchodníka za platbu kartou má tři složky: mezibankovní poplatek (interchange) putuje bance, která kartu vydala, poplatky karetní společnosti (scheme fees) dostává provozovatel schématu, například Visa nebo Mastercard, a marže acquirera je to, co si nechá banka nebo platební instituce, která vám platby zpracovává. Jen první složka je v EU u spotřebitelských karet regulovaná – nejvýše 0,2 % u debetních a 0,3 % u kreditních karet podle nařízení (EU) 2015/751. Zbylé dvě jsou věcí trhu a vyjednávání. Tento článek patří k přehledu kolik stojí přijímání plateb kartou.

Mezibankovní poplatek (interchange)

Mezibankovní poplatek platí acquirer vydavateli karty za každou transakci. Obchodník ho nevidí přímo, ale nese ho v poplatku obchodníka.

Co stanoví nařízení (EU) 2015/751:

Členské státy mohou pro vnitrostátní transakce stanovit nižší strop. Nařízení také zakazuje obcházet strop jiným protiplněním, které vydavatel dostává (čl. 5). Strop se týká čtyřstranných schémat; na karty třístranných schémat se kapitola o stropech nevztahuje, ledaže schéma uděluje licence jiným bankám nebo vydává karty v rámci co-brandingu (čl. 1 odst. 3 a 5). V českém znění nařízení se acquirer nazývá akceptant, obchodník příjemce.

Modelový příklad: platba 1 000 Kč spotřebitelskou debetní kartou vydanou v EU – mezibankovní poplatek nejvýše 1 000 × 0,2 % = 2 Kč. Stejná platba spotřebitelskou kreditní kartou – nejvýše 3 Kč. Firemní nebo mimoevropská karta může být několikanásobně dražší; přesnou výši určují pravidla schématu.

Poplatky karetních společností (scheme fees)

Karetní společnosti účtují acquirerům poplatky za zpracování, autorizaci, přeshraniční transakce a další služby. Tyto poplatky nejsou zastropované a jejich struktura bývá složitá: procentní části, pevné částky za transakci, roční a měsíční položky. Pro obchodníka jsou důležité dvě věci:

• u přeshraničních transakcí (karta vydaná v jiném státě) bývají vyšší,
• u modelu interchange++ je uvidíte na výpisu jako samostatnou položku, u paušální sazby jsou schované uvnitř.

Marže acquirera

Marže je cena za službu acquirera: zpracování plateb, výplatu peněz na účet, zákaznickou podporu, řízení rizika, monitoring podvodů, reporty. Může mít podobu:

• procenta z obratu (například ilustrativně 0,2–0,8 % u interchange++),
• pevné částky za transakci,
• měsíčního paušálu nebo minimálního poplatku,
• kombinace všeho výše.

Marže je jediná složka, kterou skutečně vyjednáváte. Proto ji chtějte vidět odděleně.

Rozklad poplatku na příkladu

Ilustrativní platba 600 Kč, tři různé karty, model interchange++ s marží 0,40 % + 0,30 Kč:

Sazba 1,5 % u firemní karty i 0,1 % poplatků schématu jsou jen ilustrativní předpoklady. Příklad ukazuje, proč provoz s mnoha firemními zákazníky (například dodavatel pro firmy nebo hotel pro služební cesty) platí při interchange++ víc, než by odpovídalo ceníkovým 0,2 %. Při paušální sazbě se tento rozdíl rozpustí do jednoho čísla – výhodnost modelů srovnává článek cenové modely.

Na co máte nárok podle nařízení

Nařízení (EU) 2015/751 dává obchodníkovi několik praktických nástrojů:

1. Rozpis poplatků (čl. 9): acquirer musí nabízet a účtovat poplatky jednotlivě pro různé kategorie a značky karet s různým mezibankovním poplatkem, pokud ho obchodník písemně nepožádá o souhrnné účtování. Smlouva má obsahovat položkově výši poplatku obchodníka, mezibankovních poplatků a poplatků schémat.
2. Informace o transakcích (čl. 12): po provedení platby vám acquirer poskytne údaj pro identifikaci transakce, její částku a výši poplatků se samostatně uvedeným poplatkem obchodníka a mezibankovním poplatkem. S vaším souhlasem to může být souhrnně za značky a kategorie a nejméně jednou měsíčně.
3. Volba karet (čl. 10): pravidla schémat vás nesmějí nutit přijímat všechny karty téhož schématu. Můžete například nepřijímat firemní karty – musíte to ale zákazníkům jasně oznámit u vchodu a u pokladny, na webu ještě před uzavřením smlouvy.
4. Volba aplikace u kombinovaných karet (čl. 8): u karet s více značkami (co-badged) má platební aplikaci zvolit plátce, obchodník mu může nastavit výchozí volbu.

Jak tyto informace použít při vyjednávání

• Zeptejte se, jaký podíl vašeho obratu tvoří firemní a mimoevropské karty – a kolik stojí.
• U paušální sazby chtějte vědět, zda je stejná pro všechny karty, nebo zda má výjimky (často se uvádějí „prémiové“ nebo „neevropské“ karty).
• U interchange++ vyjednávejte hlavně marži a pevnou složku.
• Srovnávejte celkové náklady na stejný měsíc; postup popisuje článek srovnání nabídek acquirerů a pomůže kalkulačka poplatku.

Pokud acquirer platby zpracovává přes platební bránu e-shopu, mohou se k marži přidat i poplatky brány – viz platební brána pro e-shop.

Časté otázky

Může mi acquirer účtovat víc než 0,2 % u debetní karty?

Ano. Strop 0,2 % se týká jen mezibankovního poplatku, ne celkového poplatku obchodníka. Celková cena = mezibankovní poplatek + poplatky schématu + marže acquirera.

Jak poznám firemní kartu?

U pokladny většinou ne. Druh karty uvidíte až na podrobném výpisu nebo v portálu acquirera, kde jsou transakce rozdělené podle kategorií.

Platí strop i pro karty vydané v Česku zahraničním turistům?

Rozhoduje, kde byla karta vydána, ne národnost držitele. Karta vydaná v EU spadá pod evropský strop, karta vydaná mimo EHP ne.

Mohu odmítnout kreditní karty?

Pravidla nařízení vám umožňují nepřijímat určité kategorie karet, pokud o tom zákazníky jasně informujete. Smluvní podmínky acquirera si ale zkontrolujte – a zvažte, zda odmítnutí nepřijde dráž než ušetřený poplatek.

Zdroje

• EUR-Lex – nařízení (EU) 2015/751, zejména čl. 3, 4, 8, 9, 10 a 12
• Česká obchodní inspekce – dozor nad povinnostmi obchodníků podle nařízení
• Česká národní banka – dohled nad poskytovateli platebních služeb
• Úřad pro ochranu hospodářské soutěže – příslušný orgán vůči provozovatelům schémat a zpracovatelům se sídlem v ČR
• Zákony pro lidi – zákon č. 370/2017 Sb., § 238